Zářijový seznamovací víkend už je daleko za námi, a tak zkraje nového roku vzniká myšlenka zorganizovat další stmelovací akci – víkendovou apaluchu.
Největší díl organizační tíhy bere na svá bedra Smolda, tatínek naší jediné druhačky, a zařizuje na první dubnový víkend dvě chalupy v Krkonoších pod Javorem. Účast je veliká a jedna chalupa je pro naše aktivní děti a jejich rodiny málo. Ti nejpružnější skáčou do auta hned po konci pátečního vyučování a jedou se poprat s dovážkou a donáškou věcí a zásob na vysoko položené chalupy. Postupně se přidávají další, až do kompletního počtu přes 40 lidí.
Předpověď počasí nás strašila dlouho dopředu. Z jarních teplot v Jičíně jsme směřovali zpátky do zimy a prudkých poryvů větru. Nic z toho nás ale nemohlo zastavit a sobotní program byl jasný. Celá naše početná skupina vyráží směr krkonošské hřebeny. Slunce nám nakonec přeje a děti si radostně užívají hrátky mimo školní prostory. Některé prchají vpřed s mapou v ruce, jiné hrají na policajty, zloděje a tajné agenty, další překotně sdílí svoje poznatky. K naší radosti se po kratších peripetiích scházíme na pláni pod Slatinnou strání v plném počtu a obsazujeme restauraci příjemné horské boudy. Děti hned po jídle mizí ven a nadšeně hází velikou dřevěnou kostkou, aby mohly posouvat barevné figurky z poloviny tak velké, jako oni sami. Válení sudů a pobíhání po horské louce je také zábava, která se neomrzí. Cestu zpět volíme údolím potoka, kam sluneční paprsky dosvítí jen s námahou, a tak máme při boření se do sněhu po kolena, o zábavu postaráno. Děti jsou blažené a dospělí jejich radosti přihlížejí v přátelských rozhovorech.
Zpátky na základně je po večeři program také jasný. Tatínek a učitel ZUŠ vytahuje kytaru z futrálu a za doprovodu tamburíny a dalších perkusních nástrojů přilákáme skoro všechny děti. Společenská místnost praská ve švech a děti ze všech sil zpívají, tančí a skáčou po všem, co mají k dispozici. Na to, že mají v nohách kilometry na horském vzduchu a za sebou předchozí bujarou noc, táhnou to některé z nich až do půlnoci. Za velmi silného větru se někteří z nás přesouvají do pokojíčků ve druhé chalupě a zvuk poryvů nás uspává.
V neděli už balíme, uklízíme a loučíme se.
Cestou z krkonošských kopců nás provází myšlenka, že zase rádi vyrazíme za společnými zážitky.